Příspěvky

Alpy... Teplý brácha Rockies?

-
Obrázek
Co se dá dělat, každá voda jednou steče dolů, Stázina se Kubovi dostane za ženu a Working Holiday víza do Kanady dojdou svému terminálnímu datu.  Po návratu z Kanady jsem zkoušela nějak žít v Čechách, což mě moc neoslovilo. Na jednu stranu už na ČR oceňuji asi víc věcí, než kdy předtím, na druhou se mi tam stále nežije tak lehko jako v Kanadě. Nejvíc mi vadí absence přírody. A tak jsem si řekla, že se vydám zase do hor. Švýcarsko se zdálo jako dobrá volba. Stačilo najít práci (nevěděla jsem, jaký to tady bývá problém, a tak to pro mě problém nebyl) a vyrazit.  Jak se tu cítím? Přes naprosto boží lidi kolem mě, se tu necítím dobře. A to z důvodu, že jsem Kanadou jaksi zkažená.  Uchopím to trochu abstraktněji. Když někam přijedu, nenechám se jen oslnit hezkým výhledem na horu nebo jezero. Místa nějak působí, mají svoji specifickou energii, stejně jako lidé, jakkoliv hezcí, či oškliví můžou být na povrchu, to, jak se člověk v jejich přítomnosti cítí, je vzezřením málo ovlivněno.  Kdyb
Okomentovat
Další informace

Výlet a mé poprvé

-
Obrázek
 Docela epický zimní výlet jsme podnikli s přáteli, celkem spontánně, jednoho krásného mrazivého dne. Jeli jsme se podívat na zamrzlá jezera severně od Banffu.  Ráda bych pro vás v tomto bodě měla nějaký zajímavý příběh zahrnující probuzeného medvědího samce, nasraného losa, indiánského šamana s poselstvím a kolumbijského překupníka koksu, ale bohužel. Byl to úplně normální výlet, na kterém jsme obdivovali nádhery Kanady, proslavené zamrzlé bubliny na Abraham Lake, Ice Festival na Lake Louise a zkontrolovali jsme stav Peyto a Bow Lake. Vše proběhlo v pořádku a za naší služby se nic mimořádného nestalo. Epická je i cesta sama o sobě, kdo někdy jel v Rockies po dálnici, ví, o čem mluvím. Vypadá to celé jako jako nekonečná vyhlídka. Lake Louise Ice Festival Abraham Lake a zamrzlé bubliny Zimní Peyto mě také nadchlo Při stojkách mě nohy nebolí.Stojka na Abraham Lake nesmí chybět. Slyšet pukat 10 a víc cm tlustý led byl skutečně zážitek! Boží zvuk. Tolik k fotkám
Okomentovat
Další informace

Klára zase v Kanadě

-
Obrázek
 Je to tady zas. Jsem úspěšně zpátky v Kanadě. Moje zdravotní přestávka v ČR se nesetkala s kýženým výsledkem, sic jsem o čtyři diagnozy svých nohou, asi patero vyšetření a několik týdnů fyzioterapie bohatší, nejsem ani  o píď bolesti chudší.  A tak,  když jsem měla na vybranou, zda budu v bolestech kulhat v ČR anebo v Kanadě, zvolila jsem si Kanadu. Jsem tu zase sama, jak jinak. Vzdala jsem se nadějí, že svého milého někdy vytáhnu z Evropy. Naštěstí nohy bolí "jen" při chůzi a běhu, klouzat se můžu.  Tentokrát bylo jasné, že i když chci zpátky ke koním a oni mě také chtějí zpět, svoje pochroumané nohy do těžkých jezdeckých bot nenarvu a celou sezonu prostě zdravotně nedám.  Tenhle fakt mě docela sráží na mysli, neboť svoji kanadskou práci jsem milovala a není nic, co bych tady dělala radši, ale bohužel jsem vykryplená do té míry, že nejsem schopna tohle povolání vykonávat bez obřích dávek medikamentů. A pokud se výhledově chci uzdravovat, musím nohy jen protahovat, cv
Okomentovat
Další informace

Proč už Klára není v Kanadě? Aneb trable s plánováním

-
Obrázek
 Víte, jaké cesty jsem za svůj život plánovala do posledního detailu a pročetla vše o těch zemích předem, než jsem se tam vydala?   Cesty na Kostariku, do Mexika, na Havaj a do Peru. A víte, kde jsem ještě nebyla? Na Kostarice, v Mexiku, na Havaji a v Peru.  Zato jsem naprosto nečekaně viděla, odhadem, 20 zemí, které mi jaksi přišly do cesty samy. Proto už neplánuju, natož to, co chci vážně vidět a zažít. Proto z duše nesnáším, když se mě někdo neustále ptá co jako bude dál a jaké mám plány. Nemám plány. Život je totiž to, co se děje mezítím, když člověk plánuje. Nevím, co bude zítra, natož za půl roku.  Cestu do Kanady jsem nijak zvlášť neplánovala. Kanada a práce tam mi spadly do klína jako vždycky (no dobře, trocha googlení a žádost o víza, toť vše), asi jsem jen udělala tu chybu, že jsem začala trošku plánovat to, jak tam zůstat co nejdéle.  Bohužel, zmršená operace nohy mě naprosto vyřadila ze hry. První týden po operaci to vypadalo nadějně, druhý už mi něco nehrálo a třetí
Okomentovat
Další informace

Operace a (ne)mobilní dilema

-
Obrázek
 Den D nastal včera a já konečně byla na operaci. Byla to chuťovka. Probíhalo to celkem překvapivě. Představte si, že jste u svého praktického lékaře, jehož ordinace čítá tři pokoje. Do každého pokoje se sotva vejde jedno lůžko a jedna skříňka. Praktický lékař (vykonává praxi praktického lékaře, chirurgie je asi jeho hobby)  k vám pak přijde z chodby rovnou od jiného pacienta, natáhne rukavice, opíchá nohu freezerem, bez jediného slova nebo dotazu na alergie (naštěstí nemám :D)  rozřízne nárt a vy můžete celý proces vystřihávání nervu z nohy sledovat naživo. Bylo to celkem brutální, pro mě velmi zajímavé, ale neumím si představit, že bych byla ten typ člověka, který omdlívá při pohledu na krev nebo má nějaké vyšší standardy na operační sál, prostředí, komunikaci atd.. Na rozdíl od nemocnice v Thajsku tam alespoň nepobíhali psi a nelízali krev z podlahy. Jinak zážitek srovnatelný. Doktor se nevešel do pokoje společně se sestrou, a tak se tam tak střídali, otevírali  a zavírali dveře, os
Okomentovat
Další informace

Jedeme dál! A filozofování o životě, vesmíru a tak vůbec 2.0

-
Obrázek
 Tak mí milí čtenáři, stalo se něco neskutečného (anebo možná naopak, v zákonitostech tohoto vesmíru právě docela běžného), v momentě, kdy jsem přesně hodila flintu do žita, vzdala jsem se představy, že zůstanu v Kanadě, kvůli nemocné noze jsem začala hledat lety do ČR a už jsem měla v ruce platební kartu, že tu letenku zaplatím, když jsem musela odejít na poslední schůzku s doktorem. Skutečně jsem už nevěřila, že na něco přijde, všechna naděje byla ta tam. Ale světe div se, po dvou větách měl hned jasno a za týden mě čeká vyndání nervu z nohy a do měsíce snad budu skákat jako laňka (tak ladná a štíhlá? - ne, tak chlupatá).  1. What you resist, persists Tenhleten štastný posun mě uvedl do zvláštního filozofického stavu a přemýšlení nad tím, jak se co děje. Za prvé se mi asi po sté prokázalo něco, čemu se tady tak říká "what you resist, persists". Tak strašně jsem se nechtěla vracet, úporně jsem myslela jen na svou bolest v noze a jak to tu s tím přežiju a bylo to k zblázně
Okomentovat
Další informace

Tak trochu jinak

-
Obrázek
Kanada je stále stejně úžasná, koně jsou skvělí, počasí nám přeje a vůbec je to tu všechno spíš jak v Disneylandu než v normálním světě.  Co mě tady ale trápí je můj zdravotní stav, který se prudce zhoršil a stále zhoršuje. Nějaký problém s pravou nohou jsem měla už před odjezdem, ale nebylo to nic hrozného, občas mi natekl a bolel palec, ale myslela jsem si, že to přejde. Chyba. Doktoři v ČR stejně nevěděli, co to je, tak jsem si říkala, že to nebude nic vážného.  Tak tady se z toho něco vážného stalo. Po palci mi začal natýkat celý nárt, neustupující, pulsující, ostrá bolest mě budí i několikrát za noc. Bez pozření minimálně tří ibuprofenů nebo tylenolů (které nesnáším, ale pracovat musím) nejsem schopná se ráno dostat do boty. Na nohu nemůžu došlápnout, což způsobuje kulhání, které zase odnáší druhá noha a celá kostra. Jezdit na koni můžu, to mi, po spolykání pilulí, nijak nevadí, ale stále se potřebuji minimálně půl dne pohybovat na nohách, což mi způsobuje neskutečnou bolest.  
1 komentář
Další informace