Klára v Kanadě

 Víte, jaké cesty jsem za svůj život plánovala do posledního detailu a pročetla vše o těch zemích předem, než jsem se tam vydala?   Cesty na Kostariku, do Mexika, na Havaj a do Peru. A víte, kde jsem ještě nebyla? Na Kostarice, v Mexiku, na Havaji a v Peru.  Zato jsem naprosto nečekaně viděla, odhadem, 20 zemí, které mi jaksi přišly do cesty samy. Proto už neplánuju, natož to, co chci vážně vidět a zažít. Proto z duše nesnáším, když se mě někdo neustále ptá co jako bude dál a jaké mám plány. Nemám plány. Život je totiž to, co se děje mezítím, když člověk plánuje. Nevím, co bude zítra, natož za půl roku.  Cestu do Kanady jsem nijak zvlášť neplánovala. Kanada a práce tam mi spadly do klína jako vždycky (no dobře, trocha googlení a žádost o víza, toť vše), asi jsem jen udělala tu chybu, že jsem začala trošku plánovat to, jak tam zůstat co nejdéle.  Bohužel, zmršená operace nohy mě naprosto vyřadila ze hry. První týden po operaci to vypadalo nadějně, druhý už mi něco nehrálo a třetí