Klára v Kanadě

 Den D nastal včera a já konečně byla na operaci. Byla to chuťovka. Probíhalo to celkem překvapivě. Představte si, že jste u svého praktického lékaře, jehož ordinace čítá tři pokoje. Do každého pokoje se sotva vejde jedno lůžko a jedna skříňka. Praktický lékař (vykonává praxi praktického lékaře, chirurgie je asi jeho hobby)  k vám pak přijde z chodby rovnou od jiného pacienta, natáhne rukavice, opíchá nohu freezerem, bez jediného slova nebo dotazu na alergie (naštěstí nemám :D)  rozřízne nárt a vy můžete celý proces vystřihávání nervu z nohy sledovat naživo. Bylo to celkem brutální, pro mě velmi zajímavé, ale neumím si představit, že bych byla ten typ člověka, který omdlívá při pohledu na krev nebo má nějaké vyšší standardy na operační sál, prostředí, komunikaci atd.. Na rozdíl od nemocnice v Thajsku tam alespoň nepobíhali psi a nelízali krev z podlahy. Jinak zážitek srovnatelný. Doktor se nevešel do pokoje společně se sestrou, a tak se tam tak střídali, otevírali  a zavírali dveře, os

 Tak mí milí čtenáři, stalo se něco neskutečného (anebo možná naopak, v zákonitostech tohoto vesmíru právě docela běžného), v momentě, kdy jsem přesně hodila flintu do žita, vzdala jsem se představy, že zůstanu v Kanadě, kvůli nemocné noze jsem začala hledat lety do ČR a už jsem měla v ruce platební kartu, že tu letenku zaplatím, když jsem musela odejít na poslední schůzku s doktorem. Skutečně jsem už nevěřila, že na něco přijde, všechna naděje byla ta tam. Ale světe div se, po dvou větách měl hned jasno a za týden mě čeká vyndání nervu z nohy a do měsíce snad budu skákat jako laňka (tak ladná a štíhlá? - ne, tak chlupatá).  1. What you resist, persists Tenhleten štastný posun mě uvedl do zvláštního filozofického stavu a přemýšlení nad tím, jak se co děje. Za prvé se mi asi po sté prokázalo něco, čemu se tady tak říká "what you resist, persists". Tak strašně jsem se nechtěla vracet, úporně jsem myslela jen na svou bolest v noze a jak to tu s tím přežiju a bylo to k zblázně

Kanada je stále stejně úžasná, koně jsou skvělí, počasí nám přeje a vůbec je to tu všechno spíš jak v Disneylandu než v normálním světě.  Co mě tady ale trápí je můj zdravotní stav, který se prudce zhoršil a stále zhoršuje. Nějaký problém s pravou nohou jsem měla už před odjezdem, ale nebylo to nic hrozného, občas mi natekl a bolel palec, ale myslela jsem si, že to přejde. Chyba. Doktoři v ČR stejně nevěděli, co to je, tak jsem si říkala, že to nebude nic vážného.  Tak tady se z toho něco vážného stalo. Po palci mi začal natýkat celý nárt, neustupující, pulsující, ostrá bolest mě budí i několikrát za noc. Bez pozření minimálně tří ibuprofenů nebo tylenolů (které nesnáším, ale pracovat musím) nejsem schopná se ráno dostat do boty. Na nohu nemůžu došlápnout, což způsobuje kulhání, které zase odnáší druhá noha a celá kostra. Jezdit na koni můžu, to mi, po spolykání pilulí, nijak nevadí, ale stále se potřebuji minimálně půl dne pohybovat na nohách, což mi způsobuje neskutečnou bolest.