Klára v Kanadě

Co se dá dělat, každá voda jednou steče dolů, Stázina se Kubovi dostane za ženu a Working Holiday víza do Kanady dojdou svému terminálnímu datu.  Po návratu z Kanady jsem zkoušela nějak žít v Čechách, což mě moc neoslovilo. Na jednu stranu už na ČR oceňuji asi víc věcí, než kdy předtím, na druhou se mi tam stále nežije tak lehko jako v Kanadě. Nejvíc mi vadí absence přírody. A tak jsem si řekla, že se vydám zase do hor. Švýcarsko se zdálo jako dobrá volba. Stačilo najít práci (nevěděla jsem, jaký to tady bývá problém, a tak to pro mě problém nebyl) a vyrazit.  Jak se tu cítím? Přes naprosto boží lidi kolem mě, se tu necítím dobře. A to z důvodu, že jsem Kanadou jaksi zkažená.  Uchopím to trochu abstraktněji. Když někam přijedu, nenechám se jen oslnit hezkým výhledem na horu nebo jezero. Místa nějak působí, mají svoji specifickou energii, stejně jako lidé, jakkoliv hezcí, či oškliví můžou být na povrchu, to, jak se člověk v jejich přítomnosti cítí, je vzezřením málo ovlivněno.  Kdyb