Klára zase v Kanadě

 Je to tady zas. Jsem úspěšně zpátky v Kanadě. Moje zdravotní přestávka v ČR se nesetkala s kýženým výsledkem, sic jsem o čtyři diagnozy svých nohou, asi patero vyšetření a několik týdnů fyzioterapie bohatší, nejsem ani  o píď bolesti chudší.
 A tak,  když jsem měla na vybranou, zda budu v bolestech kulhat v ČR anebo v Kanadě, zvolila jsem si Kanadu. Jsem tu zase sama, jak jinak. Vzdala jsem se nadějí, že svého milého někdy vytáhnu z Evropy.

Naštěstí nohy bolí "jen" při chůzi a běhu, klouzat se můžu.

 Tentokrát bylo jasné, že i když chci zpátky ke koním a oni mě také chtějí zpět, svoje pochroumané nohy do těžkých jezdeckých bot nenarvu a celou sezonu prostě zdravotně nedám.
 Tenhle fakt mě docela sráží na mysli, neboť svoji kanadskou práci jsem milovala a není nic, co bych tady dělala radši, ale bohužel jsem vykryplená do té míry, že nejsem schopna tohle povolání vykonávat bez obřích dávek medikamentů. A pokud se výhledově chci uzdravovat, musím nohy jen protahovat, cvičit, stabilizovat a hlavně se vyvarovat obuvi jako je ta westernová, jezdecká. Respektive i to by se dalo, ale ne 12-14 hodin denně, 4-5 dní v týdnu.
 Ale ani absence budoucího zaměstnání mě neodradila od toho se sem znovu vydat.
 Jaký je to punk jsem si uvědomila na hostelu, zírajíc na zůstatek svého účtu a propočítávajíc, kolik dní si tady ještě můžu dovolit hledat práci než... Vlastně nevím než co, neměla jsem plán B, prostě přijet do Banffu a najít si práci. To byl jediný plán.

Jako doma

 Nebudu Vás napínat, přiletěla jsem ve čtvrtek odpoledne. V pátek ráno jsem začala hledat práci a ve středu jsem ji dostala, a to dokonce kýženou práci recepční v hotelu přímo na hlavní tepně Banffu - Banff Avenue. Přesně tedy čtyři pracovní dny od začátku hledání. A to je teď v Banffu na hledání práce asi nejhorší doba. Kdybych se spokojila s pozicí uklízečky nebo myčky nádobí,  pravděpodobně bych byla zaměstnaná ještě ten den. To říkám jen tak pro představu, protože vím, že mnoho lidí zvažuje zaplacení horentních sum agenturám za to, že za ně práci najdou. Z mého pohledu je to nesmysl a agentura si i za tyhlety pozice uklízeček nechá pěkně mastně zaplatit. V reálu je prostě mnohem výhodnější vzít životopis a obejít s ním místa, kde se chcete nechat zaměstnat.
 Dalším zdrojem inzerátů je indeed.com. Já jsem ale indeed i vyvěšení inzerátu na svou pozici předběhla. Kamarád, který na daném hotelu pracoval, mi dal echo, že bude odcházet recepční, já ihned na recepci nechala CV a on o mně řekl manažerovi. Manažer byl ze životopisu nadšen, ruka byla v rukávě a já jsem šťastně zaměstnaná.
 Neskutečné štěstí mě potkalo i v podobě dočasného ubytování, než se přestěhuji do rodinného domu, kde bydlí zaměstnanci hotelu.  Ale o tom zase jindy.
 Situace, nad kterou jsem v pondělí lámala hůl a říkala jsem si, že tu nemůžu přežít a vyžít atakdále, se sama vyřešila do středy. A poprvé jsem vyjela takhle naslepo přes půl světa bez ničeho. A vyplatilo se.

Raději mám Mt.Rundle, ale Cascade je prostě krásně fotogenická hora.

 Tak si můžu konečně začít užívat života v Kanadě. Až na tu práci, která je sice skvělá a se skvělými lidmi, dokonce lépe placená než ta loňská a mám víc volna, ale pro mě je momentálně jen zdrojem peněz. Přeci jen, provádění na koni po Rockies se hned tak něco nevyrovná.