Banff, láska na druhý pohled
Městečko v Rockies, které předchází jeho pověst. Nemohla jsem se dočkat, až Rockies uvidím, až jim pojedu vstříc a až poprvé spatřím Cascade Mountain a Banff. A co jsem viděla? Nic. Mlhu a možná obrys hory, sem tam. Městečko jako dobrý, nic, co by se v Alpách, po zásadním zdražení úplně všeho, nedalo nasimulovat. Ale že by to teda byl nějakej odvar... Zlatý Livigno nebo Tygnes pomyslela jsem si. Přijela jsem nečekaně brzy, to znamenalo, že mě nikdo nečekal, tak jsem vyrazila na menší průzkum mlhou a břečkou, která se tvořila z tajícího sněhu na ulicích. Vzhled a nálada Banffu mi nějak vysály energii ze žil, byla jsem vážně zklamaná. Kvůli tomuhle jsem se vydala z peněz a táhla přes půl světa?
Po podepsání pracovní smlouvy a náležité dokumentace mě ubytovali. To byla další rána. Domek není žádná sláva, pokoj malej, spolubydlících hodně. Náhle mi přišlo, že na tyhle srandy jsem už stará. Já vím, že každá pseudospirituální pipinka musí mít alespoň někde hlášku, že růst začíná tam, kde komfortní zona končí, ale já tolika vyrůst zase nepotřebuju. Tohle bylo od komfortní zony vzdálené jaksi příliš na můj vkus. Poprvé, co jsem kdy v zahraničí měla pocit, že tohle jsem naprosto podělala. Ostatním spolubydlícím je 19-21, cpou se permanentně mekáčem a neřeší. Vážně jsem nevěděla, jak to tady udělám.
Ale! Jako vždycky, všechno je to v hlavě. Dojela další spolubydlící, Freyja z Austrálie(starší než ostatní), a s ní přišlo doslova slunce. V Banffu se udělalo krásně a já si našla kámošku, co se tady vyzná a ukázala mi zatím všechny Banffí vychytávky. Konečně jsem viděla to, co na Banffu vidí všichni a v plné sluneční palbě byla náhle zřetelná ta naprosto dechberoucí příroda kolem v celé své kráse. Banff pro mě tedy byl láska až na druhý pohled, ale už jsem se beznadějně zamilovala!
Ubytování přeci jen není nafurt a za tu cenu můžu na zdejší poměry držet hubu a krok. Je tu teplo, kuchyň je pěkná, common room velkej a žádný štěnice, takže furt dobrý. Určitá přlidněnost mi kupodivu absolutně nevadí, naopak, je to celkem sranda. Ostatně na kolejích se tak žije normálně, někdo bydlí s více sourozenci, tak co bych to, prvně v životě (krom letních táborů tedy), nezvládla na nějakých pár měsíců i já. Až mi přijede můj milý, třeba se přestěhuju.
A další dost podstatná věc je, že v Banffu je pořád co dělat, co objevovat, kam chodit a vyžití je tu prostě boží. Nějak jsem počítala s tím, že to bude jako na Islandu, kde jsem chodila maximálně na procházky, když se párkrát za léto smilovalo počasí. Ale opak je pravdou, Banff žije! Takže nemusím trávit na baráku tolik času jako jsem trávila na Islandu. Horší je, oproti Islandu, že je tu za co utrácet, takže s budu muset hodně ovládat a krotit.
Nechci předbíhat, měla jsem v plánu zde zůstat pouze na letní sezonu, a pak utéct někam do tepla, ale když vidím ty dozvuky zimy, ta levná prkna a lyže v místnim sekáči, ty nadšené snowboarďáky a lyžaře, chytají mě zaječí úmysly tu zůstat i na zimu, alespoň na část zimy.
Po podepsání pracovní smlouvy a náležité dokumentace mě ubytovali. To byla další rána. Domek není žádná sláva, pokoj malej, spolubydlících hodně. Náhle mi přišlo, že na tyhle srandy jsem už stará. Já vím, že každá pseudospirituální pipinka musí mít alespoň někde hlášku, že růst začíná tam, kde komfortní zona končí, ale já tolika vyrůst zase nepotřebuju. Tohle bylo od komfortní zony vzdálené jaksi příliš na můj vkus. Poprvé, co jsem kdy v zahraničí měla pocit, že tohle jsem naprosto podělala. Ostatním spolubydlícím je 19-21, cpou se permanentně mekáčem a neřeší. Vážně jsem nevěděla, jak to tady udělám.
Ale! Jako vždycky, všechno je to v hlavě. Dojela další spolubydlící, Freyja z Austrálie(starší než ostatní), a s ní přišlo doslova slunce. V Banffu se udělalo krásně a já si našla kámošku, co se tady vyzná a ukázala mi zatím všechny Banffí vychytávky. Konečně jsem viděla to, co na Banffu vidí všichni a v plné sluneční palbě byla náhle zřetelná ta naprosto dechberoucí příroda kolem v celé své kráse. Banff pro mě tedy byl láska až na druhý pohled, ale už jsem se beznadějně zamilovala!
A další dost podstatná věc je, že v Banffu je pořád co dělat, co objevovat, kam chodit a vyžití je tu prostě boží. Nějak jsem počítala s tím, že to bude jako na Islandu, kde jsem chodila maximálně na procházky, když se párkrát za léto smilovalo počasí. Ale opak je pravdou, Banff žije! Takže nemusím trávit na baráku tolik času jako jsem trávila na Islandu. Horší je, oproti Islandu, že je tu za co utrácet, takže s budu muset hodně ovládat a krotit.
Nechci předbíhat, měla jsem v plánu zde zůstat pouze na letní sezonu, a pak utéct někam do tepla, ale když vidím ty dozvuky zimy, ta levná prkna a lyže v místnim sekáči, ty nadšené snowboarďáky a lyžaře, chytají mě zaječí úmysly tu zůstat i na zimu, alespoň na část zimy.
Komentáře
Okomentovat