Proč do Banffu? A jak jsem našla práci?

Je to jednoduché, věděla jsem na 100%, že chci být v přírodě a ne ve městě, a když v přírodě, tak nikde na placce v Saskatchewanu, ale v horách. A když v horách, tak v Rocky Mountains. A kdo byl v Rocky Mountains, okamžitě vždy zmíní jedno místo: Banff. O Banffu kolují mezi cestovateli úplné legendy, tak proč rovnou nezkusit klenot mezi horskými lokacemi? 

Jelikož jsem, navzdory všem předpokladům a předsudkům, člověk, který má rád věci dopředu alespoň trochu srovnané, chtěla jsem si práci najít ještě před příletem a jet do jistého. Ono taky byť jednotýdenní hledání práce už přímo v Kanadě se může celkem nepěkně prodražit a tento luxus jsem si ani nechtěla, ani nemohla dovolit. 

A teď udělám malou odbočku. Před odletem jsem vyklízela své věci a našla zápisník z roku 2015, kde jsem měla seznam o tom, jak by měla vypadat má vysněná práce. Byly tam tyto body: outdoorová práce v pohybu, práce se zvířaty, práce s lidmi, ideálně v národním parku v zahraničí, charitativní prvek práce.

Měla jsem tehdy na mysli spíš to, že budu někde v Kostarice navracet do přírody zraněné lenochody, nebo ničit pytlácké pasti v Amazonii, ale člověk míní, život mění (a navíc tohle určitě není moje poslední práce v životě!). A tak jsem si našla dreamjob v Kanadě.

Jelikož jsme se s přítelem denně aktivně věnovali koním, po mém návratu z Islandu, kterážto zvířata si opakovaně naprosto získala moje srdce a já se naučila mnohému novému a v koních našla naplnění, řekla jsem si, že budu s koňmi pokračovat i za louží. Vyhledala jsem si nejlépe hodnocenou stáj v Banffu, napsala motivační dopis, přiložila svoje CV, foto s koňmi a video jak jezdím. Zalíbila jsem se, absolvovala telefonický pohovor a test a ...nic. Nikdo se mi neozval. V momentě, kdy jsem to vzdala a začala hledat jiné práce, přesně v moment, kdy už jsem měla rozepsaný mail na jiný ranč, mi přišel mail, že si mě z neuvěřitelného počtu adeptů vybrali a od dubna můžu nastoupit na pozici "Průvodce na koni po NP Banff". A ten charitativní prvek práce? Mají tu 340 koní a naprostá většina z nich jsou zachráněnci z jatek, kterým byla takto dána druhá šance. 

Další výhodou je, že tento zaměstnavatel nabízí svému personálu, na místní poměry velmi levně, ubytování a také slevy na veškeré vybavení. Dál mají místní rezidenti slevy v obchodech nebo knihovnu zdarma a podobné vychytávky. 

Zatím to zní idylicky, nastupuji za pár dní, tak snad to tak bude pokračovat. Je jen jedna věc, kterou bych nebyla s to skousnout, a to by bylo drsné chování ke koním, jejich přetěžování, bití nebo jiné příkoří. Ale i pro tuto situaci, které pevně věřím, že nenastane, mám plán B.